V devadesátých letech se neotevřely dveře, ale obrovská brána

Aleš Pastorek svou kariéru odstartoval v Henkel ČR, kde získával pracovní zkušenosti 21 let. Vypracoval se z asistenta marketingu na generálního ředitele divize Henkel Beauty Care. Společně jsme si povídali o tom, jaké byly jeho pracovní začátky i jak vypadá typický víkend generálního ředitele.

Co Vás v životě nejvíce ovlivnilo?

Odmalička jsem měl ambice ve všem vyhrávat a uspět. To mne motivovalo se posouvat dopředu a mělo vliv i na mou kariéru.

Jaké jste měl dětství?

Oproti dnešní generaci hodně aktivní. Celý rok jsem lítal venku, věnoval se zejména fotbalu a lyžím. Táta byl sportovec a mě i sestru vedl ke sportu.

Vzpomínky na studentská léta?

Přijel jsem do Prahy studovat VŠ z Ostravy, první cesta i s kufrem vedla na Václavák, seděl jsem pod koněm a užíval si pocit, co všechno mám před sebou. Jediný problém byl, že marxismus-leninismus jsem nakonec zvládl až v poslední opravné zkoušce. ☺ V roce 1989 jsem se zúčastnil studentské revoluce jako člen stávkového výboru a zažil věci, které už nezažiju. Rád na to vzpomínám.

První zaměstnání?

Henkel ČR a 21 let kariéry, začínal jsem jako asistent v marketingu. Všechno bylo nové, učili jsme se za pochodu, spousta věcí včetně reklam se tvořila lokálně. Rostl jsem až do pozice generálního manažera.

Divoké devadesátky. Jak je pamatujete?

Trh se otevřel. Nebyly to dveře, byla to obrovská brána. Od nuly vznikaly nové firmy, zastoupení, lokální týmy, nové pozice, rychlé kariérní příležitosti. Velkoobchody v garážích, maloobchodní privatizace, konference pro obchodníky, neuvěřitelná poptávka po výrobcích, které byly dříve nedostupné. Mezi obchodníky se objevili spekulanti, dodnes mám v hlavě to číslo odepsaných pohledávek. ☺ Později nástup mezinárodních řetězců. Nebyli jsme zvyklí na roční jednání a specifické požadavky. Zahraniční firmy měly výhodu, že měly z centrál nastavený systém, procesy, dosadili sem většinou zkušené manažery, mohli jsme se tak rychle učit.

Pracovní tempo tehdy a teď?

Byli jsme pod tlakem, více obratu, profitu, podílů na trhu, ambiciózní plány, to bylo šílené a je i dnes. Jen podmínky byly jiné, procesy fungovaly někdy příliš živelně. Postupně se nastavovala pravidla, optimalizovaly a standardizovaly se systémy. Vzpomínám na přechod na SAP, to byly i noční směny. ☺ Časem se vše zjednodušilo, zlepšila se komunikace i reportování. Stále se ale vše dělá v obrovském tempu, protože konkurence je velká, trhy už nerostou dvojcifernými čísly.

Noční směny?

Říkám to s nadsázkou, bylo nutné dělat rychle spoustu práce a zajistit, aby operativní business nebyl ohrožen.
Jak to probíhalo? Ne každý má takovou zkušenost.
Zásadní změny jsou vždy komplexní, abychom byli připraveni rychle řešit případné problémy. Naplánovat to není těžké, ale nikdy nejste připraveni na reálný proces. Systém zpočátku reportoval špatná data. Chyby jsme hledali a opravovali za pochodu a zůstávali v práci do noci a o víkendech. Podobné to bylo například při stěhování centrálního skladu.
Co Vám v začátcích pomohlo ke kariérnímu růstu?

Moje soutěživost, snaha uspět. Nejdříve se dostat do mezinárodní firmy, rychle se naučit jazyky, marketing a management byla tehdy nová slova. Učil jsem se od zahraničních nadřízených a chtěl jim dokázat, že jsem dobrý. V 1995 roce jsem odešel na centrálu ve Vídni. Henkel tehdy koupil firmu Schwarzkopf, a tím se stal globálním hráčem v kosmetice. Budovali jsme nové týmy, uváděli nové značky na trh, podílel jsem se na vývoji značek, aktivit, produktů. Fantastická škola a příležitost.

Pak jste postupoval dál. Co bylo Vaším klíčem k úspěchu?

Chuť jít dál, učit se novým věcem. Z marketingu jsem šel do salesu, vedl skvělý tým KAM a splnil podmínku, abych mohl převzít pozici GM. Jsem vztahový manažer, potřebuji kolem sebe lidi, kteří uvažují podobně, chtějí být úspěšní, respektovat fér soutěž a týmového ducha. Za éry mého vedení Henkel Beauty care v ČR jsme se 2× stali Country of the year v celosvětové Henkel soutěži. Byla pro mne byla čest tento tým vést.

Kdyby Vám bylo znovu 20, co byste udělal jinak?

Odjel bych na 1–2 roky do ciziny získat zkušenosti, naučit se jazyky. Z pracovního hlediska bych dělal vše stejně. Jsem srdcař, neumím se flákat, a nerad prohrávám. Asi bych více dbal na životosprávu, to jsme v naší generaci neřešili.

Máte nějakou ranní rutinu?

Co nejrychleji zvládnout hygienu, obléknout se, snídaně a úprk do práce. O to více si užívám víkendová rána.

Jak vypadá Vaše typické víkendové ráno?

Ideální je, když svítí slunce, to mne nakopne. Vyrazím pro pečivo, užívám si snídani, přečtu noviny. Někdy to trvá celé dopoledne. ☺

Jak probíhá klasický den generálního ředitele?

Rychle zkontroluji vývoj obratu, pohledávky, denní reporty. Pozdravím lidi svým dotazem: „Dobré ráno, tak co, budete dnes něco dělat?“ Všichni vědí, že je to pokus o vtip a připomenutí, že už jsem v kanceláři. ☺ Pak jedu podle diáře, plánu schůzek. Zvykl jsem si, že z 50 % se každý den to, co je naplánované, změní. Flexibilita je klíčová vlastnost.

Jaké knížky čtete?

Mám rád biografie – Hitler, Stalin, Mao Ce-tung, to byla šílená četba, 600 stránek, pamatovat si všechna jména a držet linii souvislostí. ☺ Zajímalo mne, co jim umožnilo se dopouštět takových zvěrstev. Jak to, že se nenašla síla je odstranit atd. A každý den chci mít aktuální přehled z denního tisku.

A co motivační knížky?

Momentálně čtu knížku Pozitivní leader od Jana Muhlfeita. Stejně inspirativní jako kniha o motivaci od Mariana Jelínka, se kterým jsem strávil 3 hodiny v rozhovoru, to byla opravdu pecka.

Po náročném dni je důležitý i odpočinek. Jak relaxujete?

Dříve jsem na to kašlal, věnoval jsem se sice sportu, ale upřednostňoval práci. Dnes už jsem starší a vím, že se musím udržovat pravidelně. Navíc partnerka je aktivní instruktorka jógy a nenechá mě ani děti bez pohybu. Běh, kolečkové brusle, golf.

Work/life Balance a Vy?

Pochopil jsem, že je nutné vyvážit pracovní vypětí relaxací. Jinak dojde k vyhoření, ztrátě elánu, únavě a zdravotním problémům. Bohužel jsem si tím prošel, takže vím, že potřebuji tělo i hlavu udržovat v kondici.

Rada do života na závěr?

Udržet si nadhled. Všechno špatné je k něčemu dobré, dobré přijímat s vděkem a pokorou. Všechno se dá řešit, jen neztrácet hlavu a optimismus. ☺